Užitečně neužitečné předsudky

Během svých školení často šokuji účastníky, když se jich ptám, jak nám jsou předsudky užitečné. Ve většině případů slyším odpověď, že předsudky nás přeci brzdí a tudíž jsou neužitečné. Rovnou toto slovo vnímáme pejorativně.

Položme si však otázky... Co to jsou předsudky? A kde se vlastně slovo předsudek vzalo? Začněme od konce. Slovo předsudek je složenina slov předem a soudit (usuzovat). Hned to zní lépe, že? Abychom mohli dopředu něco usuzovat, musíme mít s danou situací, věcí či osobou nějakou historickou zkušenost. Ta je zakódována do naší neuronové sítě. A na jejím základě se pak již podvědomě rozhodujeme, jak s aktuální situací naložíme. To znamená, že se jedná o automatické chování, jehož cílem je nás chránit před okolním děním, nebo nám šetřit energii při řešení opakujících se situací. Lze tedy říci, že předsudek = reakce a z ní vzniká návyk. Bohužel, si někdy tvoříme tyto vzorce chování nejen na základě našich zkušeností, ale i na základě přejatých zkušeností lidí, kterých si vážíme, nebo k nim máme nějaký vztah (rodiče, přátelé, šéf...). A tak si tvoříme svůj svět "osvědčených pravd", stereotypů, úzkých úhlů pohledu, které nám jsou dobrými sluhy, ale velmi často zlými pány.

A při tom stačí tak málo. Kdykoliv se ve mně udělá automaticky jednoznačný názor na danou věc, situaci či osobu, stačí si položit jednoduchou otázku? Kde se ve mně bere ten názor, že můj pohled je jediný a správný, a že mě dovede k mému cíli? Pozor! Odpověď mnohdy torpéduje naše EGO!

Autor: Leoš Kubíček